Počátkem školního roku 1919–20 podala vyškovská politická správa návrh na vyloučení českých dětí z německých škol v obcích, kde byly otevřeny české menšinové školy. Naše úřady neměly tolik moci, aby donutily německou okresní školní radu k realizaci tohoto opatření.

V celém německém jazykovém ostrůvku sílila snaha znemožnit českým dětem vzdělání v mateřském jazyku, zabraňovat jejich účasti a tím činnost menšinových škol znemožnit. Z množství těchto faktů uvádím:

Majitel Kučerovské cihelny Bentel přiměl násilným způsobem své české zaměstnance Dostála a Ledvinu, aby jejich děti chodily do německé školy v Kučerově. (Vyškovské noviny č. 24 z 11. VI. 1920.) O stejné tendenci vypovídá A. Koválová u Mimořádného lidového soudu v Brně. Její otec byl kovář v Kučerově. Po otevření české menšinové školy v Hlubočanech posílal své tři děti do této školy. Němečtí sedláci jej přemlouvali a vyhrožovali, že pokud tam bude nadále své děti posílat, budou jej bojkotovat. Protože dál posílal své děti do české menšinové školy, přestali k němu chodit. Její otec musel proto v roce 1923 svou kovářskou živnost zastavit. (Moravský zemský archiv, MLS C 131, Lep 62/46, K 139.)

Nepřátelské zaujetí vůči českým menšinovým školám se projevovalo také typickým německým způsobem – násilím. V roce 1920 na školní budově v Komořanech byla vybita okna, v Čechyni a Komořanech poškozen nápis “Česká národní škola”, v Terešově a Komořanech zlámány lípy Svobody, symboly našeho osvobození. (Vyškovské noviny č. 43 z 22. X. 1920 a č. 39 z 4. X. 1929.)